Chcete vědět, jak by vypadala ČR s uprchlíky? Zkuste Drážďany.

V sobotu jsme se opět vydali do Drážďan. Cílem tentokrát nebylo udělat mnoho rozhovorů, ale spíše navázat vztahy s místními dobrovolníky a zkusit s nimi dohodnout dlouhodobější spolupráci. Připojit se k nim do galerie Albertinum můžete celkem kdykoliv. Nejzajímavější ale byly informace o situaci v Sasku. Je to také postkomunistická země, má spoustu nově příchozích – uprchlíků a je tedy pro Českou republiku pro studium velmi zajímavá a poučná. Zde můžeme začít úspěšně hledat odpověď na otázku: „Jak by to vypadalo u nás, kdyby přišlo hodně uprchlíků?“

Dobrovolníci s uprchlíky ABC-Tische (foto: Umweltzentrum Dresden e. V.)

Dobrovolníci s uprchlíky ABC-Tische (foto: Umweltzentrum Dresden e. V.)

Začali jsme ale klasicky. Abdul přišel do kavárny se syrským křesťanem Nássirem a oba uprchlíci natočili krátké interview v arabštině. Z předběžného shrnutí od Abdula již víme, že Nássir je původem z Homsu a žil v Damašku. Před válkou se mu žilo dobře, ale pak začaly velké problémy, Homs je celý v troskách a v Sýrii je jeho přítelkyně. Jestli musel Nássir utéct kvůli hrozícímu narukování do Assadovy armády nebo z jiných příčin, to se dozvíme snad až po překladu rozhovoru z arabštiny.

Poté jsme vyrazili do galerie Albertinum. Tam každý den kromě neděle a pondělí pořádají dobrovolníci diskusní stoly s uprchlíky. Vypadá to tak, že na určený čas přijdou důchodci, studenti i jiní dobrovolníci. Na stejné místo dorazí i nově příchozí ze Sýrie a dalších zemí. Zajímavé bylo slyšet, že pro spoustu důchodců je to vlastně nový smysl života …. povídají si s uprchlíky, učí je německy a je to i pro ně tedy velmi přínosné. Tématem číslo jedna je samozřejmě naučit se němčinu, takže nám náš hostitel Geoffrey ukazuje úvodní obrázkovou jazykovou příručku, která je k dispozici pro každého příchozího. Naučí se s ní základní slova pro běžnou komunikaci.

Geoffrey ale není německé jméno „jsem z Austrálie, jsem tady nový, protože jsem přijel asi před třemi lety za svojí přítelkyní“, dostáváme potvrzení a samozřejmě se ptáme na australskou praxi s vracením uprchlíků. Ta se mu příliš nezamlouvá, nemá rád izolovanost své domoviny. Ale pro nás je bližší samozřejmě Německo, a tak se zajímáme o místní praxi a pokukujeme po ostatních stolech, kde dobrovolníci-důchodci i jiní živě debatují s uprchlíky ve skupinkách tak maximálně do sedmi lidí. Celkem je ve velké hale asi jenom tak třicet lidí, ale Geoffrey říká: „Dnes je jich málo, měli jsme třeba i přes sto lidí. Vůbec jsme to nepropagovali, takže asi trochu začneme.“

Když říkáme, proč jsme přijeli, požádá Geoffrey hlavního organizátora, aby se k nám připojil. Jmenuje se Steffan a už je v důchodu. Chvilku debatujeme o České republice a pak vypráví svým nezaměnitelným stylem příběh své organizace. Jde o spolek, který se zabývá hlavně ochranou přírody a jedno z jejích činností je údržba parku (starého hřbitova). Jak to souvisí s uprchlíky? Tím způsobem, že v létě naproti hřbitovu vznikl dočasný tábor pro 1000 lidí. Organizace řešila, co dělat, v okolí je kromě parku jen průmyslová zóna a proto přirozeným zájmem nově příchozích lidí z tábora bylo podívat se naproti přes silnici do parku.

Tábor pro tisíc lidí vznikl přímo naproti bráně do parku

Tábor pro tisíc lidí vznikl přímo naproti bráně do parku

Dobrovolníci jim v tom nebránili, nebáli se a naopak začali pořádat společná diskusní a hlavně „němčinářská“ sezení v přírodě. To trvalo celý podzim a když začala být zima, nabídla jim galerijní síň Albertinum svůj prostor na centrálním zastřešeném nádvoří.

Organizace je zkušená v přeshraniční spolupráci – například spolupracuje se školami v Teplicích. Jsou to projekty týkající se ochrany přírody, ale předběžně jsme se dohodli na spolupráci i na aktuálním tématu uprchlictví.

Každopádně již teď máte při návštěvě Drážďan možnost si popovídat s uprchlíky a pomoci jim například radou nebo konverzací, stačí přijet kdykoliv od úterý to soboty a zapojit se.  Ideální je umět německy, ale i bez větší znalosti se obejdete, protože uprchlíci většinou mluví anglicky. Jak říká skromně Geoffrey „když jsem to zvládl já, zvládne to každý“.

Večer jsme zamířili k naší hostitelce Tině, která bydlí s malou dcerkou na okraji Drážďan. Povídání bylo velmi zajímavé.  Navázali jsme na to, co říkal už Steffan, že v Sasku je situace relativně dobrá ve velkých městech, kde je hodně dobrovolníků a aktivit. Na venkově jsou problémy větší, místní obyvatelé si na novou situaci nezvykají tak dobře a Steffan zmiňoval, že s dobrými zkušenostmi z Drážďan kontrastují občasné zprávy z menších obcí a z médií o nepřátelských náladách, jako byl nedávný příběh lidí, kteří protestovali před autobusem s uprchlíky a policie nevěděla, co dělat.

Také Tina vypráví, že její obec na okraji Drážďan je domovem zakladatele hnutí Pegida a v jeden den bylo protestovat na diskusi o  nově umísťovaných v obci asi 200 lidí, z nichž většinu neznala, a tak pěkně upřímně řekla přespolní organizátorce, co si o jejich upřímnosti myslí. Obecně je situace taková, že se čeká, jak bude příchod nových lidí pokračovat. Pro některé obce, jako je právě tato, je situace stále velmi nová a první uprchlíci teprve přijdou. Pro Drážďany je to věc již známá a do jisté míry „zaběhnutá“.

Povídáme si dál o tom, jak je to možné, že Sasko vcelku situaci zvládá, když si to samé nedokážeme moc představit při náladách v České republice. Přitom obě země mají komunistickou minulost, a tak nám může Sasko sloužit jako obrázek „jak by vypadala ČR s uprchlíky“. „Nejdůležitější rozdíl je asi centrální vedení. Angela Merkel. Ona říká, že to zvládneme, takže dělám svoji práci a věřím, že to půjde“, říká Tina, která po mateřské dovolené pracuje jako školitelka v oblasti sociálních služeb. Kdyby situace byla závislá jen na saském vedení, myslí si, že by to bylo podobné, jako v ČR. Dalším faktorem, který pomáhá, je přece jen o trochu silnější role církve a kostelů jako centrální komunity v obcích. Tam se většinou soustředí solidarita a pomoc.

Další den jsme se zastavili na adrese, kde příběh spolupráce Umweltzentrum Dresden s uprchlíky začal. Pokud chcete vidět, jak by Česká republika mohla vypadat, kdybychom měli u nás větší množství uprchlíků, můžete se přesvědčit v Drážďanech.