Děti se na přednášce ptaly, jak mohou pomoci uprchlíkům

V dubnu jsme se díky pozvánce vypravili promítat a diskutovat o Příbězích uprchlíků do školy při Jedličkově ústavu v Praze. Promítli jsme několik úryvků rozhovorů a vždy v přestávákách mezi nimi byla příležitost se ptát. Odměnou za přípravu (nově zde byla vytvořena sekce „Tematicky“) nám byly časté dotazy.  Velkou pomocí při tom byly zasvěcené odpovědi migrační koordinátorky z Charity ČR.

Sledování Příběhů uprchlíků ve škole v Jedličkově ústavu

Sledování videorozhovoru s Aliho rodinou ve škole při Jedličkově ústavu

 

Celkově mne nejvíce samozřejmě potěšily a zaujaly dotazy a komentáře dětí. Někdo říkal, že v rodině to má se vstřícným názorem k lidem na útěku těžké, takže jsme diskutovali, jak opatrně vést případné diskuse, aby nedocházelo ke konfliktům. A pak padla otázka „a já jsem se chtěl zeptat, jak bychom těm lidem mohli pomoci?“ Obdivuhodné a trochu nečekané, napadne nějdřív člověka, když ví, že se děti musí samy potýkat často s velkými překážkami. Paní učitelku Evu Cieslarovou (které moc děkuji za pozvání na tento tematický den s názvem „Jsme ze stejné planety“) to ale vůbec nepřekvapuje, děti běžně pomáhají už dlouhá léta a jsou v tom velmi aktivní a dobrosrdečné. Děti ze školy při Jedličkově ústavu pomáhají stejně jako mnoho dětí v jakékoliv jiné škole a leckdy s ještě větším pochopením a empatií. Koneckonců dobře to popisuje dokument z roku 2012, který jsem nalezl na internetu a který popisuje jejich podporu malé Natálce…

Po přednášce nás potěšila mnohá poděkování a speciální pohoštění mezinárodní kuchyně.

Pohoštění - mezinárodní den

Pohoštění – mezinárodní den „Jsme ze stejné planety“