Matematik Kamal: Štěstí pro mne znamená, že skončí válka

English translation in V4Revue: Happiness? When the war is over…

Kamal rád hraje šachy a ze Sýrie odešel kvůli strašným zážitkům ve vězení, možnosti dostudovat a podpořit z Německa své sourozence, kteří stále zůstávají na jihu Sýrie. V rozhovoru také mluví o štěstí před válkou a o tom, jaké má plány.

Matematik Kamal v Drážďanech

Matematik Kamal v Drážďanech

Začnu základní otázkou: Odkud jste a jak se jmenujete?

Mé jméno je Kamal, jsem Syřan, pět měsíců jsem tady v Německu. To je vše.

A odkud ze Sýrie jste?

Jsem z malého města v jižní Sýrii, z Tafasu.

Co byla vaše práce nebo studium před zahájením konfliktu?

Studoval jsem tři roky matematiku a k tomu navštěvoval kurzy angličtiny. Kvůli válce jsem školu nemohl dokončit.

Tedy jste studoval poblíž vašeho města na jihu Sýrie?

Ano, ano, máme vysokou školu blízko od nás.

Takže matematik. A kromě studia – jaké jste měl koníčky?

Mezi mé záliby patří šachy, ty jsme někdy hráli s mými bratry a přáteli, a také něco jako poker, ale bez peněz.

Je to blízko matematice. Strategie.

Ano, když člověk používá matematiku při hraní, tak může hrát dobře. A vyhrávat.

Už jste hrál šachy tady v Německu?

Ne, ještě ne, hledám přátele na hraní. Plánuji začít a učit se tak i německy.

https://youtube.com/watch?v=IPYfLswMFYk%26cc_load_policy%3D1

A teď něco vážnějšího. Váš důvod k odchodu ze Sýrie.

Vlastně první důvod bylo dokončení studia. V Německu je to možné. Pokud dostanete papíry – originály o studiu ze Sýrie, tak zde můžete pokračovat. A, hm… v Sýrii jsem měl se studiem problém, protože jsem tam dvakrát skončil ve vězení. Když jsem jednou šel na univerzitu, zavřeli mne do vězení bez jakéhokoliv důvodu. Bylo dost špatné jít bezdůvodně do vězení.

Jak se člověk takto může dostat do vězení?

Víte, máme spoustu armádních hranic na každém kroku. Také na univerzitě je máme.

Něco jako kontrolní stanoviště?

Ano, kontrolní stanoviště. Kontrolují vás, a pokud se vojákovi nelíbíte, mohou vás zavřít. Nemají s tím žádný problém.

Kdykoliv?

Kdykoliv.

A jak dlouho jste byl ve vězení?

Poprvé to bylo dva týdny. A podruhé čtyři dny.

Můžete popsat, jaké to tam bylo?

Vlastně to bylo dost strašné. Viděl jsem… něco… Za celý život na to nezapomenu. Viděl jsem lidi, kteří umírali, a někteří lidé byli opravdu, opravdu hodně zranění a vy jste jim nemohl pomoci. Neexistuje způsob, jak. Můžete jim jen říct pár slov. To je všechno, co pro ně můžete dělat. Viděl jsem děti, staré lidi. Bylo tam mnoho starých lidí.  A situace ve vězení… ta byla opravdu, opravdu, opravdu špatná. Bylo to vlastně to nejhorší. Bylo to nejhorší. Nejhorší časy mého života.

Chápu…

Víte, v jedné místnosti bylo mnoho lidí a bylo tam moc špatné jídlo.

Tento zážitek byl důvod, proč jste se rozhodl odejít?

To ano. Určitě. To byl důvod. Další byl, víte, rodiny nemají dost peněz na živobytí. Jídlo v Sýrii i všechno ostatní je velmi drahé. A normální lidé na to nemají peníze. Takže možná budu moci pomáhat mým bratrům a sestře. Mám jednu sestru. Chtěl bych jim něco posílat, když budu mít práci za rok nebo za dva. Mohu jim posílat nějaké peníze.

Můžete mi říct něco o vaší rodině? Například kde jsou?

Většina mé rodiny je v Sýrii. Můj otec je ve Spojených Arabských Emirátech, bratra mám v Saúdské Arábii, tam pracuje. A tři bratry v Sýrii.

Takže část rodiny je v zahraničí a posílá peníze?

Ano, pokud máte někoho v zahraničí, můžete v Sýrii nějak žít. Pokud nemáte někoho mimo Sýrii, tak bez posílání peněz je to velmi těžké. Je potřeba hodně peněz.

Takže máte nějaké bratry a sestru v Sýrii?

Ano, tři bratři a jedna sestra jsou v Sýrii.

https://youtube.com/watch?v=mhiY2snsoio%26cc_load_policy%3D1

A něco zpět, možná k vašemu koníčku. Jaký byl nejšťastnější okamžik ve vašem životě? Nejkrásnější moment?

No, nejšťastnější okamžik… Před válkou. Nemůžete mít radost, když vaši sousedé a přátelé umírají. Lidé umírají každý den. Víte, všude jsou bomby a zbraně. Nemůžete se tak cítit šťastný. Ale myslím, že před válkou… před válkou. Když jsme všichni z rodiny seděli a jedli společně, tak to byly velmi šťastné okamžiky. Doufám, že se to ještě někdy stane. Je to dost tvrdé, jsou mezi námi tisíce kilometrů a nemůžeme se dostat do Sýrie ani z ní ven. Jít tam je velmi nebezpečné. Můj otec nemůže odjet do Sýrie, protože ho mohou na letišti chytit a bezdůvodně ho zavřít. To všechno je možné.

Jak staří jsou vaši bratři?

Vlastně jsem nejmladší. Bratři jsou starší, jednomu je 33, druhému 30, dalšímu 25 a mně je 23.

Jaká byla vaše cesta do Evropy, do Německa?

Turecko, Řecko, Makedonie, Srbsko, Rakousko, Německo.

Co bylo nejtěžší?

Měli jsme spoustu potíží. Podél celé cesty jsou všude lupiči. Prostě chtějí jen peníze. A situace na moři mezi Tureckem a Řeckem je opravdu špatná. Hodně lidí pluje v malých člunech bez ničeho… při nastupování je to takové: „prostě jdi“.

Byly na cestě i nějaké pozitivní momenty?

Myslím si, že ano, v Řecku. Ale v Maďarsku mě policie chytila a zavřela do vězení na dva dny. Vzhledem k tomu, víte, že jste pro ně něco jako vetřelec, jdete nelegálně.

A teď, jak vypadá váš typický život?

Víte, máme nyní problém hlavně s německým jazykem. A němčinu se učíme s určitými potížemi. Mezi jazyky existují samozřejmě rozdíly. Jiná je angličtina, němčina a arabština. Mám za sebou tři měsíce učení a stále nemluvím.

Jak dlouho jste tady v Německu?

Čtyři měsíce. Ano.

A tři měsíce se učíte německy?

Ano.

A kolik hodin denně studujete němčinu?

Čtyři hodiny. Ano, ve škole a pak se také ještě nějaký čas učím v bytě.

Bydlíte společně s více lidmi v bytě?

Ano, ano, v domě. Více lidí v jednom bytě.

Kolik je celkem lidí, kteří tam žijí?

Asi sto v jednom domě. Po dvou až třech osobách v jedné místnosti. Je to velký dům.

A co je tady nejtěžší… ohledně integrace?

Nejtěžší je, že zde v Německu jsou někteří lidé, kteří nemají rádi uprchlíky. A chápu je, někdy s nimi souhlasím, vzhledem k tomu, že se obávají o svoji zem, o Německo. Mají strach z těch, kteří přicházejí. Nikdo přesně neví, kdo přichází mezi tím milionem lidí. Máte v tom možná zloděje, lupiče a teroristy. Takže oni se nás bojí. To je problém. Ne všichni lidé jsou jako my, jako uprchlíci zde. OK, takže musíme vysvětlovat, že ne všichni uprchlíci jsou špatní lidé, jsou dobří, jsou i špatní. Někteří lidé se přišli učit, někteří přišli pracovat. Ne všichni přicházejí jen sedět a jíst.

A co myslíte, jaký je poměr? Kolik lidí chce pracovat a jsou to milí lidé?

Je tu spousta velmi dobrých lidí. Hodně. Pomáhají nám se vším. „Jen zavolejte a my vám pomůžeme.“

Dobrovolníci, to ano. A co uprchlíci? Ze své zkušenosti řekněte, jaké části z nich se například bojíte, a jaká část jsou lidé, jako jste vy, dobří, kteří se učí?

Ano, ano, rozumíme si. Potřebujeme ukázat lidem tady v Německu, že jsme dobří. Přijeli jsme se sem učit, a první krok je naučit se německý jazyk. Mluvit, učit se. Potřebujeme, asi tak 6-7 měsíců, abychom mluvili německy.

Můžete říci, pokud to není osobní, něco o svém náboženství?

Ano, já jsem muslim.

Jak těžké jsou tady pro vás kulturní nebo náboženské rozdíly?

Je to v pohodě. Máme zde v Drážďanech tři mešity, své náboženství tu tedy každý může praktikovat. Lze tu svobodné vyznávat své náboženství, asi tak.

https://youtube.com/watch?v=w1OckCtA_pM%26cc_load_policy%3D1

A proč si myslíte, že někteří místní lidé mají strach? Oni se například bojí islámu. Co byste jim řekl?

Řekl bych, že… Ano, média jsou problém. Víte, v médiích říkají, že islám je terorismus. OK, na celém světě je miliarda muslimů. Ne všichni jsou teroristé. Možná, že tak tisíc až dva tisíce z nich v celém světě jsou teroristé, ale ostatní jsou všichni v klidu. Prostě jen žijeme. Muslimové žijí v celé Evropě tisíc let a všechno bylo v pořádku.

Jaké jsou vaše plány? Kde se vidíte tak za pět let? Co byste chtěl tady v Německu dělat?

Chci dokončit studia. Mám zájem o matematiku a chci ji dostudovat. Možná, že s vyšším stupněm jako je magistr nebo PhD. Budoucnost neznám, ale doufám. Pracuji na tom.

A vlastně, co pro vás je štěstí?

Myslím si, že teď štěstí znamená mít v naší zemi mír, protože běžní lidé umírají, domy jsou ničeny a to je velmi zlé. A víte, všichni bychom si přáli, aby byl mír na celém světě.

Jak plánujete budoucnost, pokud jde o váš domov? Myslíte si, že se vrátíte?

Nebude-li válka, OK, vrátím se, ale když je válka, není možné tam žít. Bez elektřiny, bez školy pro vaše děti. Je tam mnoho problémů – s elektřinou, vodou, potravinami. A s tím se moc dobře žít nedá.

A poslední otázka, možná něco hloupého nebo osobního, protože všichni se mě budou ptát. Jedná se o vaši čepici. Je vám zde v Německu zima, že máte čepici po celou dobu? Nebo máte jiný důvod, proč ji nosíte?

Jo, tady je chladněji než v mé zemi. Minusové stupně, -2, -3…

Takže v zimě zde nosíte čepici pořád?

Jo, v zimě…

I uvnitř ji nosíte od rána do večera?

Ano, sundávám ji, jen když spím.

OK, děkuji vám za váš čas!

Děkuji, není zač.