Mezi petardami a pomocníky – report z Drážďan

English – V4Revue: Between petards and volunteers: a new year in Dresden

V neděli se první skupina šesti dobrovolníků nově vzniklé iniciativy vydala poznat situaci v Drážďanech. Dozvěděli jsme se, že tamní obyvatelé jsou v názoru na uprchlíky rozdělení podobně jako Češi. Mnozí se snaží současnou krizi zvládat aktivním zapojením a pomocí, jiní proti nově příchozím protestují.

Naše první zastávka byl azylový dům v oblasti Drážďany-Západ. Zde nás uvítali zástupci sítě organizací na pomoc uprchlíkům Gemeinsam im Dresdner Westen. Menší vilku, která dříve sloužila jako hotel, nyní obývá okolo šedesáti uprchlíků čekajících na udělení pobytu v Německu. Dobrovolníci, kteří zde pracují, nám vyprávěli, jak na přítomnost utečenců reagují místní. „Mnoho místních naši snahu podporuje, i když někteří sousedé se na ni dívají s nedůvěrou a dokonce došlo i k tomu, že před domem někdo odpaloval petardy na projev nesouhlasu s přítomností tohoto zařízení v naší čtvrti.”

Během našeho rozhovoru postupně přicházeli do jídelny obyvatelé domu. Jeden Syřan s výbornou angličtinou se k nám připojil a vyprávěl o svém přesném plánu na zvládnutí němčiny v následujících měsících na úrovně A1 – A2 – B1 a výš, aby mohl dokončit své studium na místní univerzitě.

Díky vstřícnosti jsme získali nové přátele v Německu a představu, jak probíhá integrace a zapojení německé společnosti ve městě, kde se dokáží vyrovnávat jak s příchodem uprchlíků, tak s protiuprchlickými náladami části veřejnosti. Drážďany patřily k východnímu bloku a proto zde zkušenst s lidmi z blízkého východu je malá nebo žádná. Přesto se mnoho organizací i dobrovolníků dokáže se situací vyrovnávat a otázky nové situace postupně prakticky řešit.

Organizace "Spolu v Drazdany zapad" - dům pro čekatele na azyl.

Organizace „Spolu v Drážďanech – západ“ – dům pro čekatele na azyl.

Po snídani následovala ještě dvě setkání s uprchlíky. Setkali jsme se s Abdulem ze Sýrie, který se nám ozval přes internet a dali jsme si schůzku na Hlavním nádraží v Drážďanech. V malé restauraci o kus dál jsme s ním udělali rozhovor. Je to velmi příjemný programátor, který se vydal na cestu, přestože v rodné Latákii je ještě relativně “bezpečno”. Tahle věta podle něj znamená, že tam umírá kvůli válce tak deset lidí denně…  Rozhovor s Abdulem přineseme po překladech v samostatném příspěvku.

Po malé pauze a výletě do centra Drážďan jsme došli k paneláku, kde v jednom bytě o třech pokojích žije Abdul a jeho dalších pět kamarádů – Syřanů. Ti nás pohostili čajem a dobře jsme si s nimi popovídali. Asi by Vás překvapilo, že na parapetu ležela pravoslavná ikonka jednoho ze spolubydlících a Korán tedy u druhé postele. Jak je vidět, v jednom bytě zde funguje soužití lidí různých náboženství.

Na návštěvě v bytě u syrských uprchlíků

Na návštěvě v bytě u syrských uprchlíků

Navíc Romaně jeden z nich, Hassan, řekl: „ahoj, já tě znám”. Na své cestě do Německa se s ní totiž setkal na pražském Hlavním nádraží, kde pomáhala jako dobrovolnice. Také s Hassanem přineseme rozhovor.

A jak Syřané v bytě žijí? Každý den docházejí na kurzy němčiny, Abdulkader už práci má a Jaqub, další z nich, již dostal povolení k pobytu. Snaží se chodit na společenská setkání s Němci a co nejrychleji se integrovat. Velmi pozitivní roli pro ně hrají tradiční “pondělní kávy” organizované dobrovolníky na různých místech Drážďan. Tam se vyměňují důležité informace nutné k integraci do společnosti a navazují se nová přátelství. Podle organizátorů, se kterými jsme mluvili ráno na první schůzce, je to také způsob, jak pomoci rozptylovat obavy obyvatel.

Pak jsme již spěchali na poslední setkání zpět na Hlavní nádraží – Hauptbahnhof. Tam jsme u měli poslední schůzku s německým dobrovolníkem Reném z organizace Rainbow refugees. Ten organizuje v současné době podporu pro 17 gay uprchlíků, kteří byli ve svých zemích, na cestě nebo dokonce i v uprchlickém táboře pro svoji orientaci terčem perzekuce. S Reném přineseme krátký rozhovor o jeho pomoci a také audiorozhovory se dvěma gay uprchlíky, jejichž identitu chce René raději zachovat v anonymitě.

René pomáhá specifické skupině uprchlíků

René pomáhá specifické skupině uprchlíků

Jeden ze dvou lidí, kteří přišli s Reném na nádraží, je mladý muž z Venezuely. Ze své země odešel kvůli tomu, že tamní společnost je velmi tradičně křesťanská a odmítá tolerovat odlišnou sexuální orientaci. Z vlastní rodiny mu podporu zachovala pouze jeho sestra, se kterou si telefonuje.

Druhý uprchlík přišel ze Sýrie, kde čelil policejní brutalitě kvůli své sexuální orientaci. Se svým přítelem žil nějakou dobu v Turecku, ale ani tam pro něj nebyla situace vůbec dobrá. Proto se vydal do Německa, kde ho osobně podpořila jedna z ministryň a později také Reného organizace.

Z příběhů uprchlíků, které jsme měli příležitost poznat, zaznívala touha žít normální život, pracovat a svobodně se pohybovat. Jejich vděčnost za to, že jim Německo dává šanci uskutečnit tento univerzálně lidský a z našeho evropského pohledu poměrně skromný sen, je velká – stejně jako jejich snaha se integrovat. Znalosti němčiny, které si osvojili během pouhých čtyřech měsíců pobytu v Německu, na mne udělaly dojem. Před očima mají cíl studovat, pracovat a pozitivně přispívat do společnosti, která jim prostřednictvím státu i dobrovolníků ukázala převážně vlídnou a lidskou tvář.  / Adéla, dobrovolnice

Po těchto setkíních jsme vyrazili zpět do Prahy. Cesta do Drážďan trvá autem pouze  necelé dvě hodiny a i proto věříme, že se více lidí pojede do Německa na vlastní oči přesvědčit o situaci a přivézt zpět další příběhy uprchlíků…

2 Comments
  1. Diky za informace, je prinosne cist neco jineho nez sama negativa, kterych je v ceskych medii plno. Kez by se to dostalo dal…aby si to mohli precist lide i z beznych medii….je spatne, ze lide tu dostavaji jen jednostranny pohled, zamereny na to, co spatneho uprchlici udelali…rada bych jela se podivat a presvedcit sama. Mam ale male deti a nemohu, tak si vas rada zase prectu..

Napsat komentář