V Drážďanech s paní Gharam, Kamalem, kurdskou rodinou a dalšími

Díky Abdulovi jsme se v sobotu mohli znovu vypravit do Drážďan. Sehnal nám totiž setkání s paní Gharam ze Sýrie, s Kamalem a s kurdskou rodinou.

Vyrazili jsme v čase sněžení, ale jak jsme si ověřili, cesta je i teď v zimě bez problémů sjízdná a i přes horské úseky to trvá z Prahy přibližně dvě a půl hodiny celkem.

Ani zima cestu do Drážďan nezkomplikovala

Ani zima cestu do Drážďan nezkomplikovala

Sraz byl tentokrát domluven přímo na adrese u tábora v jedné části Drážďan. Přijeli jsme o chvilku dříve, a tak jsme si mohli povídat se strážci vstupní brány. Byli z Ruska a Kazachstánu, byla to překvapivá možnost mluvit v ruštině s naší mezinárodní posádkou (Elmíra a Ksienia). Brzy se k nám připojil Khalid (kamarád Abdula, který nám přišel pomoci s překladem, protože Abdul měl dopoledne setkání s dobrovolnickými organizacemi).

S Khalidem stojíme před táborem, kde teď bydlí Younisova rodina

S Khalidem stojíme před táborem, kde teď bydlí Younisova rodina

Společně jsme čekali na Younise a jeho rodinu, kterou zkontaktoval Abdul a všímali jsme si ruchu kolem. Na schodištích nebo uvnitř kempu jsme chvílemi zahlédli děti nebo dospělé, kteří jsou tu ubytováni. Občas prošel nějaký ubytovaný člověk choulící se v oblečení v chladném počasí. Kemp je přístupný jen pro obyvatele – uprchlíky, kteří ale mohou běžně navštěvovat město. Younis nám volal, že moc s dítětem nemohou až na nádraží kvůli zimě, ale přesvědčili jsme je díky Khalidovi, že autem je to kousek. Takže za chvilku jsme spatřili sympatickou Younisovu rodinu a vyrazili jsme autem na nádraží.

V táboře působí i červený kříž.

V táboře působí i červený kříž.

Před rozhovorem jsme se bavili o situaci v České republice. Younis se ptal na situaci u nás, protože v Bulharsku měli velmi špatnou zkušenost. Skončili tam na nějakou dobu v jakémsi vězení a jejich syn nedostával snad dva dny najíst. Potvrdili jsme, že lidé jsou zavíráni i u nás, jen že doufám, že jsou u nás lepší podmínky. Víme ještě z krátkého překládaného rozhovoru, že utekli, protože bezpečnostní situace byla v jejich místě velmi špatná kvůli Daesh a někdo z jejich okolí musel snad dokonce zaplatit velké výkupné, aby se dostala žena pryč. Pak jsme se připravovali na rozhovor a Khalid se ptal, jestli mají rozhovor vést v arabštině nebo kurdštině. Evidentně tedy rodina také pochází z kurdistánu, myslím, že jeden z nich z irácké části a jeden ze syrské. Na více si musíme počkat až po překladu celého rozhovoru, zveřejníme ho s fotografiemi i videem. V průběhu něj jsme si s jejich synkem prohlédli mnohobarevnou nabídku kavárny.

Pestrobarevná kavárna na nádraží v Drážďanech.

Pestrobarevná kavárna na nádraží v Drážďanech.

Po tomto rozhovoru již přišel Abdul s Kamalem. Kamal je z jižní Sýrie a pověděl nám svůj příběh studenta matematiky, který byl dvakrát z vojenského checkpointu poslán do vězení. Jednou tam strávil dva týdny a jednou 4 dny. Ale za tu dobu bohužel viděl tak špatné věci, že na ně nikdy nezapomene… V Evropě je kvůli tomu, co zažil, také aby dostudoval matematiku a také aby poslal svým sourozencům nějaké peníze, které vydělá. Více se dozvíte v kompletním rozhovoru.

Další příjemnou návštěvou byla paní Gharam, učitelka ze Sýrie, která přicestovala do Německa sama. Chtěla si procvičit s námi němčinu, takže po rozhovoru, který v arabštině vedl Abdul, si popovídala německy s Elmírou.

S Abdulem a Gharam probíráme detaily rozhovoru.

S Abdulem a Gharam probíráme detaily rozhovoru.

Rozhovory v horní části kavárny byly velmi zajímavé. Abdul i Kamal poznávali další známé, kteří tam měli také setkání. S jedním z nich, z Pakistánu jsme pak ještě krátce promluvili o jeho složitém příběhu. Zajímavé také ale bylo, že nám Kamal objasnil i některé časté otázky, které padají v souvislosti s uprchlickou krizí:

  1. Přes moře se vydávají logicky nejčastěji muži, protože cesta je nesmírně drahá a nebezpečná. Rodina zůstává na nějakém relativně stabilním místě, například v Turecku, kde donedávna nebylo možno ani legálně pracovat. Muž může rodinu z Evropy po získání práce finančne podpořit a ta za ním po úspěšném řízení ve výsledku může přiletět bez rizika utopení v moři. Velmi logický postup. Mnoho lidí by asi volilo podobný, pokud by čekali roky ve špatných podmínkách.
  2. Kamal je sice muslim, ale to podle něj neznamená, že by komukoliv měl říkat, jestli má chodit tak nebo onak oblečený. Dokonce kurdská žena z rodiny, se kterou jsme mluvili, ta neměla šátek vůbec, i když islám vyznává. Kamal si myslí, že náboženství je každého soukromá věc. Říkal doslova že pokud někdo chce, aby kolem něj byli samí muslimové, musí odjet do nějaké takové země. Paní Gharam nám zas normálně potřásla rukou, což také není pro muslimku běžné.
  3. K obavě z „invaze“ řekl Kamal, že chápe obavy lidí, kteří nevědí kdo přichází a nechtějí, aby jejich země byla ohrožena. Ale na druou stranu řekl, že kdyby lidé viděli situaci v Sýrii na vlastní oči, nepochybovali by o nutnosti odejít a o tom, že takoví lidé nemají zájem dělat problémy. Chtějí prostě být v bezpečí.

Poslední příběh jsme vyslechli a vydali se do Prahy. Nyní začíná  technické zpracování materiálů a překlady, abychom mohli co nejdříve kompletní příběhy zveřejnit. Díky všem dobrovolníkům za pomoc. V sekci Jak se zapojit můžete najít více.

 

 

 

Napsat komentář