Utekl jsem kvůli válce a znásilnění policistou, říká gay uprchlík ze Sýrie

V Drážďanech jsme díky Renému mohli promluvit také se specifickou skupinou uprchlíků. Gay uprchlíci čelí nepřátelství nejen v zemi, ze které utíkají, ale i na cestě. Proto se v Německu dobrovolníci snaží, aby se konečně mohli někde cítit bezpečně. Přinášíme rozhovor s prvním z nich, uprchlíkem ze Sýrie. Jeho jméno z bezpečnostních důvodů nezveřejňujeme.

https://youtube.com/watch?v=IwYCg7Z-fH8%26cc_load_policy%3D1

Můžete nám povědět svůj příběh? Odkud jste?

Jsem ze Sýrie, je mi pětadvacet let. Nebyl jsem v bezpečí, v mojí zemi je válka a také jsem gay. Lidé v Sýrii vůbec nerozumí tomu, co znamená být gay, jen jsou přesvědčeni, že je to něco špatného. Je to tam společenský problém. Policie mě kvůli mé orientaci zadržela a strávil jsem dva měsíce na stanici.

V Sýrii?

Ano, v Sýrii.

Stalo se to ve vašem městě Latakia, nebo někde jinde?

Ano, tam. Jeden policista se mnou měl sex, když jsem nechtěl, nevím, jak se to řekne anglicky, no… on chtěl, já ne, ale on by silnější.

Rozumím.

Rodina mi řekla, že bych měl opustit Sýrii, moje situace byla problematická a policie by mě neochránila. Odešel jsem tedy do Libanonu a pak do Turecka. Tam jsem zůstal devět měsíců i se svým partnerem, se kterým jsme společně utekli z Damašku. Pak jsem přišel sem, do Německa. Na začátku jsem bydlel v Heinu, víte, co je to Hein?

Je to uprchlický tábor?

Ano, tábor. Byl jsem tam tři dny a pak začaly problémy. Lidé říkali, že když jsem gay, tak se nemůžu stýkat s dětmi a vlastně vůbec nic dělat. Šel jsem za vedoucím tábora a vysvětlil mu, že tam nemohu zůstat. Druhý den přišel a odvezl mě spolu s mým partnerem do nějakého domu, vůbec jsme nevěděli, kam jedeme. Pak jsme zjistili, že je to dům ministryně Petry Kopping. Byl jsem u ní asi čtyřicet dní. V té době jsme se nepohodli s přítelem a rozešli jsme se.

To mě mrzí.

Řekl jsem Petře že už nechci zůstávat se svým přítelem. A ona řekla Ronaldovi. Ronald je vedoucí uprchlické organizace v Drážďanech. A tak jsem přišel sem. Můj přítel šel do Lipska. Protože jsem řekl, že už nechci mého přítele vidět. Petra mi tak moc pomohla. Pak organizace, ale nejdříve ministrině. Stále jsem jí říkal, že je jako moje máma. A ona říkala, že má teď syna ze Sýrie. Tak moc mi pomohla.

A jaký byl váš život v Turecku?

Nejtěžší byla cesta odtamtud. Do Řecka jsme pluli na lodi, byla strašně malá, dlouhá jen asi tři metry a bylo nás na ní padesát. Pak jsme šli pěšky do Makedonie a do Srbska. Odtud jsme se dostali do Maďarska a tam to bylo moc zlé. Mrzí mě, že to musím říct, ale maďarská policie je hrozná. Sebrali mi všechny peníze a chtěli nám vzít otisky prstů, ale já jsem se tam nechtěl registrovat, potřeboval jsem jet do Německa, tady mám bratra, jsem gay, a věděl jsem, že to bude v Německu jednodušší. Policista mi řekl, že je v Maďarsku pro mne dost silných mužů. Že pokud chci sex, tak jej mohu mít tam… s maďarskými muži. Policie mi nadávala. Po třech dnech jsem jim otisky prstů dal. Byl jsem unavený a hladový. Nějaké jídlo nám dávali, ale jen trochu a jednou denně. Potom jsem autem odjel do Německa.

Takže máte v Německu bratra, byl to hlavní důvod, proč jste sem přijel?

Ano, bydlí v Hamburku. Ví, že tu jsem, ale neví, že jsem gay, to by bylo asi také složité.

Děkuji za váš čas.

Děkuju.