Yazun – Sýrie

Prosím vaše jméno a země původu.

Mé jméno je Yazun, jsem ze Sýrie, je mi 26 let. Jsem zde v Německu už rok.

dsc_2259

Z které oblasti pocházíte?

Jsem z oblasti Daraa na jihu Sýrie, konkrétně z města Bosra. Je to relativně velká obec (zhruba 10 000 obyvatel). Vystudoval jsem farmacii v roce 2014, pak jsem se učil anglicky, poté jsem pracoval v továrně na léky, zhruba na dobu dvou měsíců, než jsem se vypravil do Německa.

Co jste dělal ve volném čase před tou vaší cestou?

Nejraději jsem měl čtení a také mě bavila práce na počítači.

Jaké důvody vás přiměly vydat se do zahraničí?

Hlavním důvodem bylo, že jsem byl povolán na povinnou službu v armádě, na kterou jsem se nechtěl vydat, neboť bych musel nosit zbraň a válčit s mými spoluobčany, na což jsem nemohl ani pomyslet, natož abych to dělal.

Byla to pro mě nesnesitelná myšlenka, abychom válčili navzájem, proto jsem se pevně rozhodl odejít ze země, abych nemusel nosit zbraň proti svým krajanům.

dsc_2234

Jaká je nyní vaše situace?

Naštěstí je moje rodina momentálně v relativním bezpečí v Damašku, ale před událostmi jsme bydleli v táboře Palestina, a musel jsem odtamtud dvakrát prchnout pod vlivem bombardování, ostřelování, hluku a střelby.

Bylo to něco nepopsatelného a hrozného: Žili jsme tam v místě, kde není žádné bezpečí. Ze dne na noc se náhle zvedne šílený hluk a rány, děti kvílí a ženy jsou vystrašeny. I my muži jsme byli vyvedeni z konceptu a nevěděli co dělat, kromě toho že jsme mohli bezmocně poslouchat ten lomoz a dívat se na krev a raněné.

Tak jsme se museli napřed schovat ve sklepě, kde jsme zůstali celý den. Pak byla situace stále těžší a museli jsme vyjít navzdory bombardování a ostřelování ven z oblasti.

dsc_2227

Chceme od německého lidu, aby nám odpustil, pokud jsme se dopustili nějakých prohřešků, neboť zdejší poměry jsou pro nás něco nového, a jednoho dne ty naše chyby napravíme. Není problém v tom, abychom se přizpůsobili zdejšímu životu. Chci také říci, jak je těžké, když někdo ztratí své rodiče, blízké a přátele. Přál bych si teď, kdybych mohl držet v ruce jeden jediný vlas od své matky a objímat své blízké.

A na závěr si přeji od evropských národů, aby nás neposuzovali podle televize nebo médií, ať už pozitivně či negativně. Kdo nás chce posuzovat, ať si napřed přijde s námi promluvit a pochopit naše pocity, neboť vše co se objevuje v televizi jsou vyložené lži.

Děkuji.